Volba povrchové úpravy patří k poslednímu, ale mnohdy nejviditelnějšímu rozhodnutí při výrobě nebo restaurování nábytku. Špatně zvolená úprava může vizuálně zkazit dobrý kus, komplikovat budoucí opravy nebo zkrátit životnost nábytku. Následující přehled porovnává tři nejrozšířenější kategorie — lakování, voskování a olejování — z hlediska odolnosti, estetiky, nároků na aplikaci a opravitelnosti.

Lakování: pevný film na povrchu dřeva

Laky tvoří na povrchu dřeva izolační film, který fyzicky odděluje dřevo od okolního prostředí. To zajišťuje velmi dobrou odolnost vůči vodě, alkoholu a mechanickému poškrábání — proto jsou laky standardem pro kuchyňský nábytek, dětské hračky a podlahy. V Čechii se nejčastěji setkáte s těmito typy:

Lak na dřevo ve sklenici

Olejování: pronikání do struktury dřeva

Na rozdíl od laků oleje do dřeva pronikají a netvořte film na povrchu. Výsledkem je přirozený vzhled zachovávající charakter dřeva (hmatatelná textura, bez plastového efektu) a dobrá opravitelnost — každou skvrnu nebo poškozené místo stačí přebrousit a lokálně znovu naolovat, bez nutnosti celkového přestrojení.

Nejrozšířenějším produktem v Čechii jsou tvrdé voskové oleje (kombinace oleje a vosku). Výrobci jako Osmo, RMC nebo Rubio Monocoat nabízejí produkty s různými stupni lesku (mat, hedvábný mat, pololesk). Aplikace je přímočará: jednu tenkou vrstvu naneste přes hadr nebo špachtlí, nechte 12–16 hodin schnout a poté naneste druhou vrstvu. Třetí vrstva obvykle nestačí — přebytečný olej se tvoří na povrchu a spíše zárezy způsobí.

Čistý lněný olej je levnější alternativou, ale schne výrazně pomaleji (48–72 hodin) a po čase může tmavnout. Teakovový olej je určen převážně pro exteriér a obsahuje rozpouštědla.

Voskování: tradiční povrchová úprava

Vosk — přírodní (včelí, karnaubový) nebo syntetický — je jednou z nejstarších povrchových úprav nábytku. Vytváří tenký ochranný film, který dodává dřevu hebký a teplý vzhled. Odolnost vůči vodě a teplu je nižší než u laků nebo moderních olejových systémů, proto vosk není vhodný pro stolní desky nebo kuchyňský nábytek vystavený vlhkosti.

Výhodou čistého vosku je snadná aplikace (přes textilní hadr a vyleštění) a dokonalá opravitelnost — poškrábané místo se přeleští novým voskem a stopa zmizí. V kombinaci s pórovaným dubem nebo ořechem dostanete výsledek, který se blíží starým anglickým a francouzským nábytkovým tradicím.

Dřevěná palička pro truhlářství

Šelak: historická úprava pro antické kusy

Šelak je přírodní pryskyřice živočišného původu (produktem brouka Kerria lacca) a v Čechii se používá hlavně pro restaurování historického nábytku. Nanáší se flétnovým štětcem nebo tampónem v mnoha tenkých vrstvách za průběžného broušení. Výsledkem je hluboký, lehce průhledný povrch s vysokým leskem, jaký není dosažitelný žádnou syntetickou alternativou.

Nevýhody šelaku jsou citlivost na alkohol (ethanol okamžitě povrch naruší) a nízká odolnost vůči vlhkosti. Z toho důvodu je šelak vhodný výhradně pro dekorativní kusy nebo restaurátorské účely — nikoli pro funkční nábytek v každodenním používání.

Shrnutí: která úprava na jaký kus

Podrobné informace o chemickém složení laků a bezpečnostních listech uvádí Wikipedie v článku o lacích. Přehled dřevin vhodných pro exteriér zpracoval Národní památkový ústav.